Letos na Štědrý den připadá 200 let od narození stavitele Josefa Arnolda. A právě jeho osobě a tvorbě je věnován prosincový program v Arnoldově vile.
Josef Arnold patří mezi ústřední postavy brněnské architektury druhé poloviny 19. století. Jeho tvorba výrazně ovlivnila vzhled městské krajiny a charakter stavebního výrazu Brna. Arnoldovy architektonické a stavitelské počiny se vyznačují pečlivým přístupem k historickým stylům a inovativním technickým řešením, které rezonovaly s dobovými tendencemi a současně reagovaly na specifické potřeby rozrůstajícího se města.
Arnoldovo dílo můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin: realizace projektů podle vlastních návrhů a provádění zakázek podle návrhů jiných architektů.
V rámci první skupiny stojí za zmínku jeho výjimečné soukromé i veřejné stavby, které vycházejí z různých slohových inspirací, přičemž v jeho ranějších realizacích převládá romantický historismus. Tento styl, který byl ovlivněn mnichovským prostředím, se projevuje v Arnoldových stavbách v podobě arkádových a polokruhových oblouků, geometrických pilastrů, bohatých římsových rámů a pečlivě zdobených fasád. V těchto intencích navrhl Biskupský chlapecký seminář na dnešní Veveří ulici (1857–1859).
Později se Arnold přiklonil k populárnější italsky laděné neorenesanci, která v Brně dominovala především v poslední třetině 19. století. V tomto stylu uplatnil bohatší dekorativní prvky, jako jsou volutové rozviliny, antropomorfní a zoomorfní motivy a stylizované sochařské dekorace. Z této fáze jeho tvorby lze zmínit například palác Bochnerů von Stražisko (1864–1867) nebo Kounicův palác (1871–1872), jako ukázky Arnoldovy tendence kombinovat architektonické klasické formy s novými dekoračními motivy. Typickým rysem těchto paláců je impozantní fasádní kompozice s důrazem na vertikalitu, pilastry nebo zdůrazněný vstupní portál. Arnoldovo architektonické a stavitelské mistrovství bylo podporováno dlouholetou spoluprací s významným sochařem a kameníkem Adolfem Loosem starším, který pravidelně participoval jako dodavatel sochařských prvků fasád a štukových dekorací interiérů Arnoldových staveb.
Mezi stěžejní se v Arnoldově tvorbě jistě řadí také jeho účast na výstavbě první vilové kolonie, která měla zásadní význam pro urbanistický rozvoj městské periferie. Vlastní Arnoldova vila, spolu s vilami Karla Kaisera (1860), Karla Giskry (1862) a Franze a Josefa Adamčikových (1863), představuje zásadní příklad rané vilové architektury v Brně, jež byla inspirována moderním evropským městským bydlením.
Josef Arnold se ve své kariéře věnoval nejen navrhování a realizaci nových staveb, ale i restaurátorským pracím, přičemž nejvýznamnějšími projekty byly opravy katedrály sv. Petra a Pavla a kostela sv. Jakuba v Brně. Za svou práci obdržel několik vyznamenání, včetně Zlatého kříže (1875) a řádu Františka Josefa I. (1884). Aktivní byl Arnold také veřejně. Působil jako člen brněnské obecní rady nebo několika sdružení a institucí, například Inženýrské sekce Moravského průmyslového spolku. Zemřel 12. srpna 1887 ve věku 63 let.
Od 4. prosince 2024 do konce ledna 2025 je v Arnoldově vile instalována výstava fotografií Davida Konečného, která mapuje vybrané brněnské objekty, které Josef Arnold realizoval.
Ve čtvrtek 5. prosince od 17.00 proběhne v Arnoldově vile přednáška Michala Koláře, která bude věnována živou a dílu Josefa Arnolda.
Ve čtvrtek 12. prosince od 17.00 proběhne komentovaná procházka po stavbách Josefa Arnolda s Michalem Doleželem. Sraz bude před vstupem do Červeného kostela na Komenského náměstí.