„Měl klidnou, sebevědomou jistotu, která okamžitě přesvědčovala. Ze způsobu, jak mluvil o svém stavění, jsme cítili, že máme před sebou skutečného umělce. Říkal například, že ideální rozměry místnosti nelze nikdy vypočítat, prostor je nutno cítit, když se v něm pohybujeme nebo stojíme; (…)“ Těmito slovy popsala Greta Tugendhat své první dojmy ze setkání s budoucím architektem její vlastní rodinné vily v brněnských Černých Polích při přednášce, kterou přednesla 17. ledna 1969 v Domě umění města Brna.
Plodnou spolupráci stavebníků manželů Tugendhatových s architektem od začátku charakterizovalo vzájemné pochopení. Již při navrhování domu si v mnohém vyšli vstříc. Greta Tugendhat později vzpomínala, že si představovali „mnohem menší a skromnější dům, než Mies navrhl“. Jeho prvotní návrh, který jim byl architektem představen v Miesově berlínském ateliéru na Silvestra roku 1928, však nedokázali odmítnout.
Není proto příliš s podivem, že se klienti jali autora a unikátní prostorový koncept jejich vysněného domu bránit, když se v roce 1931 na brněnskou vilu snesla kritika v zahraničním odborném tisku. Na provokativní článek Justuse Biera nazvaný Kann man im Haus Tugendhat wohnen? (česky: Je možno ve vile Tugendhat bydlet?) v německém časopise Die Form totiž reagovali přímo manželé Greta a Fritz Tugendhatovi vlastní obhajobou, ve které velmi erudovaně vyjádřili naprostou spokojenost s Miesovým návrhem. Z jejich slov je zřejmá velká míra porozumění a souznění s architektovými myšlenkami.
Po nucené emigraci do zahraničí se Greta Tugendhat opět dostává do kontaktu s Miesem van der Rohe až na sklonku 60. let 20. století. Vila Tugendhat v té době již dávno neslouží své původní funkci. V mezičase se stala Krajským ústavem národního zdraví pro léčebný tělocvik při dětské nemocnici a od konce roku 1963 je čerstvě zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Díky zásadní iniciativě brněnského architekta Františka Kalivody začíná diskuze nad dalším využitím objektu. Na Kalivodovo pozvání navštíví v roce 1967 Greta Tugendhat poprvé po téměř 30 letech svoji rodinnou vilu.
Díky bohatým mezinárodním kontaktům Kalivody mohla být v Domě umění města Brna na přelomu let 1968–1969 uspořádána velká retrospektivní výstava věnovaná Ludwigu Miesovi van der Rohe. Greta Tugendhat 17. ledna 1969 pronáší svoji slavnou přednášku a rovněž kontaktuje Miese do Chicaga. Ten souhlasí s tím, že se na obnově domu bude podílet jeho vlastní ateliér. Bohužel však Mies 17. srpna 1969 v Chicagu umírá, před Vánocemi 1970 náhle tragicky umírá Greta Tugendhat a v květnu 1971 umírá i František Kalivoda. Tyto tragické události a nastupující normalizace veškeré snahy o obnovu vily Tugendhat na řadu dalších let utlumí.
I přes nemožnost navázat na výjimečnou tvůrčí spolupráci mezi Gretou Tugendhat a Ludwigem Miesem van der Rohe se Miesův odkaz do Brna již na konci 60. let pomyslně vrátil a po mnoha dalších letech mohla na těchto základech proběhnout výsledná památková obnova mezi lety 2010–2012.
Více o životě a díle Miese van der Rohe se dozvíte ZDE.
Fotogalerie
