V květnu jsme připomněli 95. výročí otevření výstaviště v Brně-Pisárkách. Během první návštěvy prezidenta Masaryka na Výstavě soudobé kultury, 9. června 1928, byl za jeho přítomnosti slavnostně položen základní kámen ke stavbě brněnské právnické fakulty na Veveří ulici. Ta se měla stát prvním objektem nového akademického komplexu s náměstím, z jehož budování však kvůli hospodářské krizi sešlo. Právnická fakulta patřila s fakultami přírodovědeckou, lékařkou a filozofickou ke čtveřici zakládajících fakult Masarykovy univerzity v roce 1919 a své první provizorní sídlo našla v budově Biskupského alumnátu na Antonínské ulici (dnes rektorát VUT). Monumentální novoklasicistní stavbu na Veveří, dokončenou v roce 1932, navrhl pražský architekt Alois Dryák (1872–1932). Patřil k virtuózním kreslířům a jako žák Friedricha Ohmanna k vynikajícím představitelům české secese. Později se přiklonil ke konzervativnímu modernismu, avšak vždy s vynikajícím kompozičním řešením. Ačkoli nedosáhl proslulosti svých vrstevníků Jana Kotěry či Josefa Gočára a nepatřil k významným pedagogům ani k avantgardistům, jeho dílo je s odstupem času velmi ceněné, a to ve smyslu postmoderního vnímání tradicionalismu, ale i ve smyslu technického a výtvarného řešení. Skleněný strop auly brněnské právnické fakulty vyplňují vitráže Františka Kysely s citáty slavných osobností českých dějin (Hus, Komenský, Masaryk). Na čelní stěně je monumentální obraz o rozměrech 13 x 7,5 metru Prometheus přinášející lidstvu oheň od Antonína Procházky, který zde byl instalován na popud profesora lékařské fakulty a sběratele umění Otakara Teyschla v prosinci 1938, v těžkém období blížící se nacistické agrese. Po okupaci a uzavření vysokých škol se budova stala sídlem moravského zemského velitelství gestapa, které si zde mj. zřídilo bar, jehož stěny byly obloženy dýhami z makassarského ebenu, který odcizili Němci z vily Tugendhat. Po válce zabrala budovu Rudá armáda, ale právnická fakulta se tam později vrátila. Po komunistickém puči v únoru 1948 a po čistkách v profesorském sboru však byla v roce 1950 zrušena a budova sloužila Vojenské akademii. V roce 1969 byla brněnská právnická fakulta obnovena a umístěna do bývalé Cyrilometodějské záložny na Zelném trhu (dnes hotel Grandezza). Po roce 1989 se vrátila do své budovy na Veveří. Přes všechny složité historické peripetie se Dryákova stavba stala již v roce 1958 kulturní památkou a v uplynulých letech prošla postupnou renovací. V roce 2011 se z prostor někdejšího gestapáckého baru, který sloužil studentům jako fakultní menza, vrátily původní vzácné dýhy do restaurované vily Tugendhat. V roce 2014 byla dokončena obnova historické auly včetně restaurování Procházkova obrazu a v následujícím roce byla v suterénu budovy zrekonstruována fakultní knihovna.
Odkazy:
https://www.bam.brno.cz/architekt/76-alois-dryak
https://www.archiweb.cz/alois-dryak
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_literatury&load=15659
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_literatury&load=13945
Fotogalerie
