1288
Eliška Rejčka se narodila jako Ryksa/Richenza 1. září 1288 na královském dvoře v Poznani. Její otec byl polský král Přemysl II. Velkopolský (1257 – 1296), z rodu Piastovců, matka Ryksa/Rixa Švédská (1265/1270 – před rokem 1292).
Unikátní výstava zmizelých gotických rukopisů
Výstava, která už se nebude opakovat. Poprvé po 240 letech bude v České republice, na hradě Špilberku od 1. června do 20. srpna 2023 k vidění ojedinělý soubor rukopisů, které nechala Eliška Rejčka na své náklady pořídit a věnovala je klášteru cisterciaček na Starém Brně, který letos slaví 700 let od jeho založení.
V roce 2023 si připomínáme 700. výročí založení kláštera cisterciaček na Starém Brně. Zakladatelce Elišce Rejčce se roku 1323 podařilo zajistit podmínky a finance pro formální i faktické zřízení konventu a započít stavební práce na komplexu řádových budov. Areál kláštera dodnes vizuálně reprezentuje zejména monumentální gotická bazilika Panny Marie postavená v moravském prostředí netypicky z režného zdiva. Starobrněnským klášter se pak po celou dobu své existence stal symbolem pevné víry a spásy, střediskem hospodářským, kulturním i vzdělávacím. Klášter Aula Sanctae Mariae patřil díky svému významu a bohatství bezesporu mezi nejvlivnější instituce středověkého Brna.
Kromě stavebního komplexu konventu není do dnešní doby dochováno mnoho hmotných památek, které byly přímým svědkem rozhodnutí Elišky Rejčky založit na Starém Brně novou církevní instituci. Každopádně mezi předměty z Brna první poloviny 14. století vyniká naprosto ojedinělý soubor devíti rukopisů, které nechala Eliška Rejčka na své náklady pořídit a klášteru je věnovala. Po zrušení kláštera Josefem II. se šest rukopisů dostalo do Rakouské národní knihovny ve Vídni, dva do Rajhradského kláštera a jeden do Moravského zemského archivu.
Vídeňské rukopisy od roku 1782 dosud nikdy neopustily rakouskou metropoli. Až při příležitosti 700. výročí kláštera se podařilo v letošním jubilejním roce zrealizovat organizačně velmi náročnou zápůjčku čtyř exemplářů a převést je do Brna. Zde budou vystaveny se svými třemi moravskými protějšky. Soubor gotických knih z původního majetku Elišky Rejčky tak bude po 240 letech prakticky kompletní a návštěvníci je uvidí během léta 2023 na hradě Špilberku.
Návštěvníci budou moci obdivovat rukopisy ve speciálně upravených prostorách barokní kaple. Výstava bude mít také speciální vchod ze Špilberk shopu na malém nádvoří. Textová část výstavy se bude nacházet ve vedlejším prostoru „Pod věží“. Na výstavě doprovodí rukopisy výběr archeologických nálezů z cisterciáckého kláštera v Owińskách nacházejícího se nedaleko Poznaně, kde Eliška Rejčka trávila dětství. Jako připomínka mladších osudů Starobrněnského kláštera bude vystavena barokní kopie Palladia města Brna, tedy obrazu černé madony, která se stala symbolem baziliky Panny Marie po příchodů řádu bosých augustiniánů na Staré Brno
Život Elišky Rejčky v datech
1292 - 1293
Nejpozději ve věku 4 let umírá Rykse matka a v roce 1293 se otec znovu ožení. Ryksa část svého dětství strávila v klášteře cisterciaček v Owińskách, kde byla abatyší její teta Anna.
1296 - 1299
Přemysl II. zahynul po přepadení na královském dvorci v Rogožni. Poručnictví se nad sirotkem Ryksou ujala její nevlastní matka, třetí Přemyslova žena Markéta Braniborská.
1300
Ryksa se vzhledem ke svému rodinnému vztahu k polskému trůnu ocitla v poli zájmu pražského dvora a je zasnoubena českému králi Václavu II.
1303
Richenza se vdala za krále Václava II., byla korunována a přijala jméno Alžběta/ Eliška. Přídomek Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.
1305
Elišce se narodila dcera Anežka. Za 6 dní po narození dcery král Václav II. umírá a Eliška Rejčka je v necelých 17 letech vdovou zaopatřenou věnem 20 tisíc hřiven stříbra.
1306
Českým králem se stal v říjnu 1306 Rudolf Habsburský, který se ve snaze podpořit své nároky na trůn oženil s vdovou Eliškou Rejčkou. Ta se tak podruhé stala českou královnou.
1307
V následujícím roce Rudolf Habsburský umírá. Dvojnásobné vdově Elišce Rejčce bylo přiznáno stejné věno jako v případě prvního vdovství.
1307 - 1308
Králem se stává Jindřich Korutanský, Eliška Rejčka se usazuje ve svých věnných městech ve východních Čechách, konkrétně v Hradci Králové, Zde si královna vdova vybudovala nákladný a reprezentativní dvůr.
1310
Jan Lucemburský si bere za ženu dceru Václava II. z prvního manželství Eliššku Přemyslovnu a stává se na úkor Jindřicha Korutanského českým králem. V době nástupu Jana na trůn se objevují první zmínky o Jindřichovi z Lipé jako o blízkém partnerovi Elišky Rejčky.
1315 - 1318
Proběhly politické boje mezi přívrženci krále a opozice. Vlivný a ambiciózní šlechtic Jindřich z Lipé se stává nepohodlným, je zatčen a uvězněn. Tento konflikt proti sobě postavil hradeckou královnu Elišku Rejčku, reprezentující stranu pana z Lipé a pražskou královnu Elišku Přemyslovnu, usilující o absolutní vládu svého muže v zemi. Konflikt je ukončen smírem, což pomohlo ke zlepšení vztahů mezi králem Janem a Eliškou Rejčkou.
1316
Eliška Rejčka domluvila prostřednictvím Jindřicha z Lipé bez vědomí a souhlasu královské rodiny sňatek své dcery princezny Anežky se slezským vévodou Jindřichem Javorským.
Po roce 1318
Eliška se vzdala za finanční náhradu svých věnných měst a přesídluje do Brna. Jindřich z Lipé přijal úřad moravského zemského hejtmana a tráví většinu času společně s Eliškou Rejčkou na Moravě.
1323
Eliška Rejčka zakládá na Starém Brně klášter cisterciaček Aula Sanctae Mariae. Jeho velikými donátory byli Jindřich z Lipé a král Jan Lucemburský.
1329
Umírá životní partner Elišky Jindřicha z Lipé. Její nezastíraný žal budil v jejím okolí údiv až pohoršení: „tolik plakala a bědovala, že to bylo všem, kteří viděli její nářek, k úžasu“.
1333
Na sklonku svého života vykonala Eliška Rejčka pouť do Porýní (Trevíru a Kolína), aby získala pro svůj klášter svaté relikvie
1335
Eliška Rejčka zemřela 18. října 1335. Je pohřbena na čestném místě před oltářem v klášterním chrám nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.
1336/1377
Umírá jediná dcera Elišky Rejčky Anežka, její manželství s Jindřichem Javorským bylo bezdětné.
Fotogalerie
