Dnes je výročí zahájení druhé světové války. Tehdy - v září 1939 - byl jeden z nejlepších československých architektů Ernst Wiesner už pět měsíců v britském exilu. Po své strastiplné cestě do Británie Wiesner sice získal pracovní povolení a mohl zde začít pracovat jako architekt, ale s vypuknutím války se všechno změnilo. Napadení Polska nacistickým Německem bylo pro Británii šok, a celá ekonomika se musela přizpůsobit válce. Wiesner ztratil práci, příjem i zakázky. Musel odejít z Londýna na venkov, aby ušetřil peníze. Z domova tam odcházel už po několikáté ve svém životě. O několik měsíců před tím utíkal ze svého domu na Pekařské ulici 10 v Brně, kde od roku 1920 žil a měl zde i svůj ateliér.
Svůj útěk z Brna do Británie popsal později takto:
,,Když Hitler vpochodoval do Čech a na Moravu, musel jsem okamžitě z Brna uprchnout a vzít si s sebou jen jeden oblek, kabát a boty. Bylo pro mě nemožné překročit nizozemskou hranici. Holandští představitelé odmítli průchod přes Holandsko do Anglie. Před 1. dubnem 1939 mi bylo jako Čechoslovákovi povoleno překročit britské hranice bez víz. Holandští představitelé však řekli, že jsem se přes noc stal německým občanem, protože Hitler – bylo 15. března – se několik hodin před tím zmocnil Československa. Protože jsem nemohl překročit nizozemské hranice, pokusil jsem se jet do Belgie přes Kolín a Cáchy, abych se do Anglie dostal přes Belgii.
Přestože jsem měl belgické vízum, belgičtí pohraniční úředníci mi odmítli průchod. Musel jsem se tedy vrátit do Kolína. Čtrnáct dní jsem se schovával v Kolíně nad Rýnem. Ujal se mě cizinec, Žid z Kolína nad Rýnem, a mně bylo dovoleno zůstat dva týdny v jeho podkroví. Po útěku z několika nájezdů cizinců jsem se o dva týdny později pokusil jít pěšky z Cách na belgické území. Poté, co jsem to třikrát marně zkusil, jedné noci za deště a bouřky se mi podařilo překročit německé hranice. Dorazil jsem však na nizozemské území, protože jsem kvůli nedostatečným informacím cestu minul. Nizozemští úředníci mě poslali zpět do Německa, na gestapo. Po dlouhém procesu s gestapem o účelu a cíli mé cesty jsem gestapu řekl, že jsem byl důstojníkem bývalé C. a K. rakouské armády a dal jsem čestné slovo, že nemám žádné peníze, zavazadla ani šperky. Byl jsem tedy propuštěn.
Vrátil jsem se do Kolína, kde jsem se od svých holandských přátel dozvěděl, že bych měl zkusit překročit belgické hranice jindy. V případě opětovného odeslání zpět bych se měl obrátit na britské velvyslanectví v Haagu, které bylo mezitím o věci informováno. Zkusil jsem to znovu a uspěl jsem.
Po příjezdu do Anglie, jsem se v Londýně obrátil na Royal Institute of British Architects /R.I.B.A./, kterým bylo mé jméno dobře známé z publikací v anglických, amerických a francouzských časopisech a podle mých staveb v Československu, které v roce 1937 navštívili angličtí architekti. Královský institut mi nabídl, že mi ministerstvo vnitra vyřídí povolení k pobytu a pracovní povolení jako architekta.“
Autor textu: Michal Doležel
Fotogalerie
