Josef Arnold
24. 12. 1824, Ingolstadt – 12. 8. 1887, Brno
Německý architekt a stavitel Josef Arnold patří mezi nejvýznamější postavy brněnské architektury 2. poloviny 19. století, který se významně podílel na tváři a výrazu města. Vyučil se na kameníka a zedníka na průmyslové škole v Ingolstadtu a v letech 1841 – 47 pokračoval ve studiích na Mnichovské polytechnice. Do Brna se přesunul v roce 1851 v souvislosti s výstavbou brněnské Okružní třídy. V té době již zkušený stavebník pracující pro vídeňský ateliér Heinricha Ferstela navázal spolupráci s kamenickým mistrem Johannem Wesselym. Po jeho smrti se J. Arnold s ovdovělou Kateřinou Wesselou oženil a stal se majitelem domu na Tereziině kolišti č. p. 7 a mnoha dalších objektů. Vedle bytu a kanceláře na Kolišti vlastnil cihelny, kamenolomy, kamenické dílny či vzorkovnu stavebnin. Činnosti stavitele a architekta se tedy mohl plně věnovat, nicméně činný byl také veřejně. Působil jako člen brněnské obecní rady či několika sdružení a institucí, například Inženýrské sekce moravského průmyslového spolku.
Významné je však jeho dílo architektonické a stavitelské. Prostřednictvím realizace četných zakázek výrazně ovlivnil tvář města Brna 2. poloviny 19. století. Jednalo se zvláště o významné veřejné a soukromé stavby navržené Heinrichem Ferstelem a jiných, jichž byl Arnold provádějícím stavitelem. Zmiňme alespoň palác Johanna Bergla, tzv. Muzejka (1863), evangelický, tzv. Červený kostel (1867), dále Technické učiliště (1860, dnes Masarykova univerzita), Německé gymnázium (1862, dnes JAMU), Německou tělocvičnu pod Špilberkem (1868) či Městské divadlo (1882). J. Arnold však realizoval i vlastní návrhy, většinou v intencích tzv. Rundbogenstil, ve kterém doznívá romantický historismus ozvláštněný typickými arkádovými prvky. V tomto duchu navrhl například Biskupský a chlapecký seminář na ulici Veveří 15 (1857-59). Později se přiklonil k populární italizující neorenesanci, kterou na vrcholu tvorby doplňoval o zoomorfní a antropomorfní prvky. Do této fáze tvorby patří palác Bochnerů von Stražisko (1864-67), Kaunitzův palác (1871-72) či Mariánský ústav (1883).
K významným stavbám patří rovněž jeho vlastní vila na dnešní ulici Drobného č. p. 26 (dříve Huttergasse 38). Roku 1862 byla druhým domem vznikající vilové kolonie v Brně Černých polích, kterou J. Arnold realizoval podle urbanistického plánu H. Ferstela. Společně s Kaiserovou vilou (1860), Giskrovou vilou (1862) a vilou advokátů Adamčikových (1863), které rovněž navrhoval, se staly jednou z prvních vilových kolonií na našem území.
Josef Arnold zemřel roku 1887 a po obřadu v kostele sv. Jakuba byl pochován na ústředním hřbitově. Hrob patřil rodině až do roku 2003 i s náhrobním kamenem a monumentálním náhrobkem, na jehož vrcholu byla posazena Arnoldova busta. Pozůstatky ostatků však byly roku 2003 exhumovány a následně byl hrob prodán. Busta J. Arnolda byla rovněž odstraněna, avšak dochovala se jej fotografie, ze které bylo možné zjistit, jak J. Arnold vypadal. Samotný náhrobek je stále v dobrém stavu a stejně jako Arnoldova vila je památkově chráněn.