Podle projektu stavitele Arnolda Pawlu - syna výrazného brněnského stavitele přelomu 19. a 20. století Franze Pawlu - vyrostl v roce 1908 na nároží dnešních ulic Drobného a Erbenovy monumentální nájemní dům v secesním stylu.
Vzhledem k jeho exponované poloze nejde tento dům, vytvářející silnou pohledovou dominantu, jednoduše přehlédnout. Mezi světovými válkami byl dům místem četných setkání umělecké bohémy a nacházela se zde výtvarná díla zvučných evropských autorů.
V roce 1917 se majiteli domu stali sourozenci Phillip a Bruno Beranovi, do jejichž životních osudů vstoupila jedna společná láska.
Phillip i Bruno Beranovi se narodili Lazarovi a Hermíně Beranovým. Jejich otec Lazar vulgo Beran byl spolumajitelem přádelny a společníkem rodinné firmy ,,Moritz Berans´ Söhne“, kterou založil jeho otec Mořic Beran. Jedním ze strýců Phillipa a Bruna byl Samuel Beran, který se v roce 1918 stal majitelem tzv. Giskrovy vily na Drobného 28, tedy vily přímo sousedící s Arnoldovou vilou.
Nejstarší ze synů Lazara a Hermíny Beranových, Phillip Beran, se narodil v roce 1880, nejmladší syn Bruno pak o osm let později. Phillip Beran působil jako společník v rodinné firmě, a mimo to byl nadaným klavíristou a výrazným sběratelem umění. K výtvarnému umění inklinoval i jeho mladší bratr Bruno, kterému se dostalo studií na Akademii výtvarných umění v Mnichově, Vídni a Paříži.
V roce 1906 si Phillip Beran vzal brněnskou rodačku Irene Subak. Stejně jako sourozenci Beranovi, se i Irene Subak zajímala o avantgardní umění a stala se součástí výtvarných bohémských kruhů. Vedle sbírání výtvarných děl od umělců jakými byli Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka nebo Franz von Stuck se věnovala také opernímu zpěvu a společenským aktivitám, které se odehrávaly převážně v jejím brněnském bytě, a to právě v nárožním domě na dnešní Drobného a Erbenovy, který Irene Beran od roku 1922 vlastnila.
V roce 1928 byla sbírka Irene Beran vystavena ve vídeňské galerii Würthle. Nejpozději od tohoto roku se Irene Beran stala majitelkou jednoho z nejznámějších obrazů Gustava Klimta, ,,Dáma s péřovým kloboukem“ z roku 1910.
Manželství Irene a Phillipa Beranových vydrželo jen do roku 1931, kdy bylo krajským civilním soudem rozloučeno. O čtyři roky později, v roce 1935, si Irene vzala mladšího Phillipova bratra Bruno Berana.
Manželům Irene a Bruno Beranovým se podařilo před nacistickou okupací uprchnout z Československa, až nakonec zamířili do New Yorku. Osud jejich příbuzných doma byl tragický. V koncentračních táborech byli zavražděni matka, švagr i tchán Irene Beran, stejně jako její první manžel a bratr Bruno Berana, Phillip.
Co se dělo s jejich uměleckou sbírkou během války není zcela jasné. Nájemní dům na nároží Drobného a Erbenovy byl nacisty v roce 1941 arizován a jako správce dosazen stavitel Otto Fleischhacker. Během války v domě bydlel například celní tajemník Heinrich Brink nebo Feldmeister Fritz Kraklauer.Po skončení války se Irene Beran o nájemní dům přihlásila a pravděpodobně se i s manželem Brunem na nějakou dobu vrátili zpět do Brna. Oba však zemřeli v roce 1979, záhy po sobě, ve španělské Palma de Mallorca.
Vzácný Klimtův obraz ,,Dámy s péřovým kloboukem“ se znovu objevil až v roce 1957 na výstavě v německém Stuttgartu, kterou spoluorganizoval Friedrich Welz, rakouský obchodník s uměním, který byl členem nacistické strany. V roce 1973 zakoupil dílo americký miliardář Roland Lauder v jedné newyorské galerii a často jej vystavoval v Neue Galerie v Upper East Side, kterou založil v roce 2001.
Bruno Beranovi se také věnuje publikace od Roberta Janáse Druhá tvář Brna: brněnští malíři první poloviny 20. století: Bruno Beran (1888-1979), Gustav Böhm (1885-1974), August Potuczek (1882-1936), Hans Friedrich Wacha (1885-1964).
Autor textu: Michal Doležel
Fotogalerie
