Moderna: Galerie moderního umění

Moderna - Galerie moderního umění

V úvodu expozice moderní sbírky je připomenuta pozdně impresionistická malba šlapanického rodáka Aloise Kalvody a tvorba brněnského rodáka Jakuba Obrovského. Oba byli členy Klubu přátel umění, který rozvíjel před první světovou válkou bohatou výstavní činnost zaměřenou zejména na prezentaci děl českých malířů a sochařů.

K jednomu z nejvzácnějších muzejních fondů patří dílo Antonína Procházky, žijícího v Brně od roku 1924. Z prezentovaných prací lze získat poměrně ucelený pohled na vývoj tvorby tohoto významného umělce: od raných expresívně pojatých obrazů generace Osmy, přes stěžejní díla Procházkova kubistického období a civilistní náměty čerpající ze společenské atmosféry 20. a 30. let až po antikizující tvorbu závěrečné fáze umělcova života. V souznění s tvorbou svého manžela malovala zvláště ve 30. letech Linka Procházková. Expozice klade důraz na díla umělců působících ve 20. a 30. letech ve Skupině výtvarných umělců v Brně, v jejíž činnosti se spojily nejpokrokovější osobnosti brněnské kultury – malíři, sochaři, architekti, ale také významní historici umění a sběratelé. Neodmyslitelně je s Brnem spjata tvorba Jaroslava Krále, který svým klasicizujícím zaměřením, přes nepopiratelnou aktuálnost a návaznost na moderní směry soudobého umění, nejlépe vypovídá o společenském a kulturním klimatu meziválečného Brna. Vedle zakládajících členů Skupiny výtvarných umělců v Brně Josefa Šímy, Františka Süssera, Josefa Zamazala, Ferdiše Duši, Eduarda Miléna a dalších, je zde prezentováno také rané a posléze abstraktní dílo Františka Foltýna, který si po návratu z Paříže zvolil Brno za svůj druhý domov. K výrazným uměleckým osobnostem mladší generace patřil malíř František Kaláb, hledající ve svých obrazech osobité poetické vyjádření. Ze sochařské tvorby je zejména představeno dílo Josefa Kubíčka, které se odvíjí od expresívně laděných sociálních námětů 20. let ke klasicistním ženským dřevěným skulpturám pozdějšího období. Koncem 30. let začíná působit na Moravě Vincenc Makovský, jehož plastiky jsou zastoupeny od avantgardních poloh po díla směřující k realismu. Své nezastupitelné místo v brněnské meziválečné kultuře měla i designerská činnost architekta Bohuslava Fuchse, který pro společnost Aka, kterou vedla jeho manželka Drahomíra Fuchsová a jejíž hlavní náplni byla výroba ručně tkaných textilií, navrhoval po roce 1932 skleněné a keramické soubory, vázy a mísy, jako i drobné předměty z alpaky, vyznačující se čistými geometrickými tvary.

Z mimobrněnských členů vystavoval se Skupinou výtvarných umělců pravidelně Emil Filla, kterého k Brnu poutaly rodinné svazky a dlouholeté přátelství s Antonínem Procházkou. Pro brněnské umělecké prostředí měly velký význam i výstavy Josefa Šímy (1931, 1936), jehož dílo ovlivnilo řadu umělců u nás, mezi jinými i imaginativní tvorbu členů Skupiny, Jiřího Krejčího z Prahy a Františka Malého z Bratislavy.

Od roku 2016 rozšiřuje expozici vedle umění malířského a sochařského taktéž umění grafické. Originály 94 vzácných mědirytů, leptů, kreseb a dalších tisků z období od baroka po romantismus mohli návštěvníci krátce zhlédnout na podzim 2015. Grafiky nemohou být kvůli působení světla vystaveny dlouhodobě, postupně je proto nahradily pečlivě zhotovené kopie, jež jsou nyní součástí stálé expozice. Třebaže vystavené grafiky se liší formáty i náměty, jedno mají společné – souvislost s Brnem. Můžeme tak spatřit zdejší náměstí s tehdy nově zhotovenými kašnami, kláštery, teze – oznámení veřejných obhajob zdejších studentů (jedna dokonce vytištěná na hedvábí s paličkovanou krajkou), ale i církevní tisky či ilustrace autorů, již žili právě v Brně. Ne všechny grafiky pocházejí z Brna – například rozměrnou vedutu Zelného trhu s čerstvě postaveným Parnasem nechal brněnský radní Johann Ignaz Dechau tisknout ve vyhlášené dílně v Augsburgu (a sám je pravděpodobně na grafice také vyobrazen). Autoři námětů i rytin ale často z Brna pocházeli nebo zde působili – za zmínku stojí např. Ignaz Johann Bendl, Josef Svítil, Josef Axmann či František Xaver Rektořík. Ten byl i činným sběratelem umění – právě jeho sbírka se spolu s tvorbou Axmannovou připojily na přelomu 19. a 20. století ke sbírkám vznikajícího městského muzea. Jejich základem však byla sbírka židovského podnikatele Heinricha Gomperze, který ji na sklonku života odkázal milovanému městu Brnu. Gomperzova busta je v expozici k vidění taktéž.

Tvorba meziválečné generace malířů a sochařů v Brně vyústila koncem 30. let do klasicizující exprese, kterou umělci reagovali na pocit společenského ohrožení z blížící se války.

Za války se v Brně setkávají mladí umělci, kteří měli za sebou již spolupráci v rakovnické skupině Ra, Václav Zykmund a Bohdan Lacina. Jejich surrealistická tvorba znamenala příslib pro brněnskou kulturu a nové tvůrčí podněty do budoucna. Obrazy Bohumíra Matala vzniklé bezprostředně po návratu malíře z Německa v roce 1945 se ztotožňují s uměleckým názorem Skupiny 42. Tyto slibné perspektivy vzaly za své po únoru 1948 a na další léta byl vývoj umění v našich zemích utlumen.