V roce 1932 vznikly na Merhautově ulici v Brně dva stylově blízké nájemní domy, vyznačující se minimalistickou estetikou. Ten první na Merhautově 13 nechalo vystavět Obecně prospěšné stavební družstvo Freundschaft podle projektu architektů Zikmunda Kerekese a Heinricha Bluma. Druhý, podstatně menší dům na Merhautově 75, vyprojektoval architekt Eduard Göttlicher pro Penzijní ústav moravsko-slezské vzájemné pojišťovny.
Oba domy však nespojuje jen ona minimalistická estetika, ale také osoba jednoho z nájemníků, Antona Blatneho a jeho snaha o ovládnutí družstva v době druhé světové války.
Penzijní ústav moravsko-slezské vzájemné pojišťovny, sídlící na náměstí Svobody 4, zakoupil v roce 1931 stavební parcelu na Merhautově ulici s úmyslem vystavět zde nájemní dům pro své zaměstnance.
Německá orientace tohoto ústavu vedla pravděpodobně k výběru architekta Eduarda Göttlichera, který vypracoval plány na stavbu třípatrového domu s třinácti malými byty ještě v průběhu roku 1931.
Stavbou domu byla pověřena firma J. Theimer & L. Jungmann Brno a podle karty nemovitosti došlo k jeho zkolaudování dne 28. června 1932.
Po dostavbě se do domu nastěhovali úředníci a zaměstnanci Penzijního ústavu, veskrze německy hovořící obyvatelé města, jejichž jména nám prozrazuje Adresář Velkého Brna z let 1934–1935 : Erich Baway, Anton Blatny, Stephan Essler, Jakob Fleischmann, Marie Fleischamnn, Emanuel Haschek, Anna Hawelka, Josef Hawelka, Emma Hingler, Herma Hingler, Karl Keller, Fritz Luksch, Robert Miklitz, Karl Münster, Rudolf Slama nebo Josef Uher.
Ve spojení s domem bytového družstva Freundschaft na Merhautově ulici číslo 13 je však klíčová osoba Antona Blatneho.
Anton Blatny se narodil 23. května 1898 v Brně manželům Antonovi a Betty rozené Pokorny. Městské adresáře uvádí jeho bydliště nejprve na dnešní Zahradnické číslo 18, od konce 20. let 20. století pak na Hybešově 63, a nakonec na Merhautově 75, kam se nastěhoval záhy po kolaudaci stavby v červenci 1932.
Anton Blatny byl pojišťovací úředník zaměstnaný v Penzijním ústavu moravsko-slezské vzájemné pojišťovny, sídlící na dnešním náměstí Svobody. Pravděpodobně někdy v meziválečném období se oženil s o dva roky mladší Adelheid Uher. V policejní přihlášce uvedl Blatny, že je evangelického vyznání a hlásil se k německé státní příslušnosti. V roce 1923 vstoupil Blatny do Německé národně socialistické strany dělnické (DNSAP). Později se stal také členem NSDAP, kde dokonce zastával pozici místního předsedy NSDAP Ortsgruppe Brünn-Peter Donnhäuser. Svoji vysloveně protižidovskou orientaci mohl Blatny naplno začít uplatňovat po vzniku protektorátu.
V březnu 1940 se měl Anton Blatny stát rovněž předsedou představenstva bytového družstva Freundschaft, kde bylo jeho cílem zbavit se židovských nájemníků v domech družstva: ,,…i když k tomu nemám žádnou zákonnou pravomoc, část z nich jsem v té době již vypověděl a většina židovských nájemníků byla vystěhována ze svých bytů.“ Současně se také soustředil na rasově a politicky nespolehlivé osoby v orgánech samotného družstva.
Ve snaze stát se dosazeným správcem byl schopen si v letech 1940–1941 vyměnit několik korespondencí s úřadem Oberlandrátu Brno a Gestapem, v nichž neustále poukazuje na konkrétní osoby v orgánech družstva, mající židovský původ nebo odlišnou politickou orientaci: ,,Před dvěma měsíci jsem byl požádán, abych převzal předsednictví. Na naléhání některých jsem se jako šéf NSDAP k tomu rozhodl, ale postupem času jsem zjistil, že pracovat v nacionálně socialistickém duchu zde není možné, zejména proto, že většinu správní rady tvořili zarytí sociální demokraté a poloviční židé. Někteří členové jsou dokonce úplní židé. Nemohu se ubránit dojmu, že tito reakcionáři jsou dnes stále ve shodě, a proto za těchto podmínek nelze vytvořit základ důvěry. Dodnes platné stanovy vypracovala německá sociálně demokratická strana. Jako případný správce se Vám samozřejmě dám k dispozici, tím spíše, že jsem obeznámen s organizací tohoto družstva.“
Jaké jsou osudy Blatneho v dalších letech a po skončení války je prozatím otázkou. Z jeho policejní přihlášky pouze víme, že v květnu 1945 opustil svoje bydliště na Merhautově 75 a od 25. května 1945 byl přihlášen na adrese Náplavka 6 u Vileminy Uhrové, patrně příbuzné jeho ženy Adelheid. V lednu 1948 je na policejní přihlášce zaznamenán údaj o jeho úředním odhlášení z Brna neznámo kam. Je tedy pravděpodobné, že Blatny byl po skončení války součástí odsunu.
V roce 1946 byl na dům Merhautova 75 uvalena národní správa. Od roku 1955 se pak dům stal součástí majetku Bytového podniku města Brna. Do současné doby se v interiéru domu zachovala řada autentických detailů, včetně původní barevnosti.
Autor textu: Michal Doležel
Obr. č. 1: Nájemní dům Obecně prospěšného stavební ho družstva Freundschaft na Merhautově 13
Obr. č. 2: Nájemní dům Penzijního ústavu na Merhautově 75
Obr. č. 3: Nájemní dům Penzijního ústavu na Merhautově 75
Obr. č. 4: Nájemní dům Penzijního ústavu na Merhautově 75
Obr. č. 5: Nájemní dům Penzijního ústavu na Merhautově 75
Obr. č. 6: Členové orgánů družstva Freundschaft tak, jak si je psal Anton Blatny. Zdroj MZA, fond Oberlandrat Brno
Obr. č. 7: Karta nemovitosti k nájemnímu domu na Merhautově 75. Zdroj Magistrát města Brna
Obr. č. 8: Plán ke stavbě nájemního domu Penzijního ústavu na Merhautově 75. Zdroj AMB, fond U9
Fotogalerie
