S koncem listopadu, a tedy s blížící se zimou, začíná období, kdy můžeme nejlépe obdivovat výjimečnou vlastnost známé onyxové příčky v hlavním obytném prostoru vily Tugendhat. Mnohé okolnosti jejího původu stále nejsou zcela jasné. Jaké informace o ní máme?
Onyxová příčka je zcela výjimečným dekorativním a zároveň funkčním prvkem v interiéru vily. Greta Tugendhat v roce 1969 při své přednášce v Domě umění města Brna zmínila: “Jako syn kameníka znal Mies již od svého dětství krásu kamene a velice ho miloval. Dal tudíž potom dlouho hledat v pohoří Atlasu zvlášť pěkný onyxový blok pro onyxovou zeď v našem domě. Osobně dohlížel na přesné rozřezávání bloku a sestavení ploten tak, aby správně vyšla kresba kamene. Když se dodatečně ukázalo, že kámen je průsvitný a že určitá místa kresby na zadní straně onyxové stěny, jsou-li zepředu osvětlena zapadajícím sluncem, rudě září, bylo to i pro něho radostným překvapením.”
V korespondenci s architektem Františkem Kalivodou později Greta Tugendhat informaci o možném původu onyxu upřesňovala: „Nevím, od jaké kamenické firmy Mies kámen obstaral. Pan Lohan [vnuk Ludwiga Miese van der Rohe a architekt – pozn. ed.] mně vyprávěl, že ho našel v Hamburku, kde měl sloužit k výrobě dvou velkých váz pro luxusní parník. Byl závazně prodán, a proto ho absolutně nechtěli Miesovi postoupit. On ho však shledával tak krásným, že se nevzdal, a nakonec ho přece získal.“
Jan Sapák ve své publikaci Tugendhat, dům na rozhraní dějin uvádí, že onyx dodala berlínská kamenická firma Köstner & Gottschalk, ostatní kamenické práce pak provedla brněnská kamenická firma Oswaldo de Martin.
Dále je v publikaci Jana Sapáka kámen podroben petrografickému rozboru. Medově žlutá hornina s bílou kresbou, vytěžená v pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku v severní Africe, je ve skutečnosti aragonitový sediment (uhličitan vápenatý). Jedná se o tzv. nepravý onyx, karbonátovou horninu (CaCO3), tedy druh vápence – aragonit. V případě skutečného onyxu by se muselo jednat o oxid křemíku (SiO2), což je polodrahokam – chalcedon. Kvůli specifickým podmínkám při svém vzniku se také objevuje pouze v menších peckách, nikdy jako lomový kámen, jak je tomu v případě vily Tugendhat. I přes vědeckou nesprávnost je toto pojmenování natolik rozšířené, že se jedná o naprosto zavedený obchodní název, který prakticky nemá alternativu.
Nejpůsobivější na onyxové příčce je bezesporu její poloprůsvitnost, která se projevuje především během zimních měsíců, kdy se za slunných jasných dní během pozdních odpoledních hodin část stěny směřující do knihovny rozzáří sytě oranžovými barvami, což dokládají i fotografie ve fotogalerii.
Onyxová příčka se stala rovněž inspirací pro ilustrátory Jakuba Bachoríka, Vojtěcha Šedu nebo Barboru Satranskou, kteří ji zachytili ve svých ilustracích vytvořených pro aktuální výstavu KONTURY.
Výstavu můžete navštívit zdarma až do 16. února 2025 v technickém podlaží vily Tugendhat. S autory zastoupenými ve výstavě proběhnou v nejbližších týdnech i výtvarné workshopy:
- Workshop s Vojtěchem Šedou – 30. 11. 2024 (kapacita naplněna)
- Workshop s Jakubem Plachým – 7. 12. 2024
- Workshop s Barborou Satranskou – 21. 12. 2024
- Workshop s Jakubem Bachoríkem – 29. 1. 2025
Fotogalerie
