V osmdesátých letech minulého století získalo muzeum, po jistých peripetiích (dnes již úsměvných), obsáhlou pozůstalost Františka Kalivody. Do sbírek tak "přicestovaly" desítky beden obsahující osobní a pracovní archiv architekta, včetně jeho odborné i beletristické knihovny. O tom, že to byla akvizice mimořádná, svědčí právě vydaná architektova monografie nazvaná KALI- / ARCH / FI-FO / TYPO – František Kalivoda (1913–1971): vize a návraty modernismu.
Obsáhlá publikace (620 stran) přináší vůbec poprvé ucelený obraz nepříliš známé, avšak výjimečné osobnosti brněnského intelektuálního milieu třicátých až počátku sedmdesátých let minulého století, brněnského rodáka Františka Kalivody. „KALI“ (zkrácená verze příjmení, kterou často užíval v osobních a písemných kontaktech s jeho českými i zahraničními přáteli a kolegy) zásadně a osobitě ovlivnil řadu tvůrčích uměleckých a výtvarných oborů. Vzděláním architekt chápal tuto profesi od samého počátku v širších souvislostech jako činnost tvůrčí, organizační i společenskou. Vedle vlastní projekční práce (v pouhých 23 letech navrhl v Brně vilu pro světově proslulého tanečníka Iva Váňu Psotu) neúnavně propagoval experimentální film a fotografii a nové umělecké formy, zejména prostřednictvím tvorby László Moholy-Nagye. Stál u založení progresivní film-foto skupiny Levé fronty, jejímž byl členem. Jeho invence doslova zazářila v typografické tvorbě, a to i v evropském kontextu (mj. časopisy Ekran a Telehor).
V roce 1935 se stal sekretářem znovu ustavené československé skupiny CIRPACu (Mezinárodní výbor pro řešení problémů soudobé architektury) a spolu s maďarským architektem Farkasem Molnárem dali o dva roky později podnět k ustavení Bloku východoevropské skupiny CIAM-Ost (Mezinárodní kongresy moderní architektury). Moderní architekturu propagoval svými příspěvky v dnes již ikonických časopisech Forum, Architektura, Měsíc, Salon, Index aj.
Zcela unikátní byly jeho osobní vazby na světové i domácí osobnosti z širokého uměleckého spektra – Le Corbusier, Marcel Breuer, Alfred Roth, Cornelis van Eesteren, Max Bill, Jan Tschichold, Hans Arp, Max Ernst, László Moholy-Nagy, Hannah Höchová, Raoul Hausmann, Sigfried Giedion, Hélène de Mandrot, Bedřich Václavek, Bohuslav Fuchs, Jaromír Krejcar, Karel Honzík, Otakar Vávra, Zdeněk Rossmann, Lubomír Linhart, Karel Höger, František Kožík aj. Principy předválečné avantgardy rozvinul v uvolněném ovzduší šedesátých let, když inicioval řadu konferenčních, výstavních a publikačních projektů věnovaných brněnským osobnostem proslulým v zahraničí (Adolf Loos, Johann Gregor Mendel, Viktor Kaplan, Leoš Janáček).
Právě František Kalivoda oslovil Gretu Tugendhatovou, která na jeho pozvání přijela v roce 1967 do Brna. Později zde promluvila o okolnostech stavby svého světově proslulého rodinného domu na již legendární výstavě celoživotního díla Ludwiga Miese van der Rohe, která se uskutečnila na přelomu let 1968/1969 v brněnském Domě umění díky Kalivodovým výjimečným osobním kontaktům. V roce 1970 pak Kalivoda inicioval konferenci o ochraně památek moderní architektury v Československu s vizí, že by se Brno mohlo stát centrem ochrany staveb klasické moderny.
Knihu v česko-anglické mutaci vydává Muzeum města Brna spolu s Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky a Archivem města Brna.
Publikaci zakoupíte na pokladnách muzea nebo na iUmeni.cz.
Fotogalerie
