5. 11. jsme si připomněli 45 let od slavnostního předání 100.000 bytu, který za dobu svého působení postavil národní podnik Pozemní stavby Brno. Při příležitosti tohoto slavnostního aktu byla v roce 1979 na panelovém domě Švermova 4/01, kde se byt nachází, osazena pamětní deska.
Dům je součástí sídliště, pro které se vžil název Bohunice. Původní pojmenování Sídliště Československo-sovětského přátelství dostalo za „pomoc" při vzniku nové panelárny v Brně-Chrlicích se sovětskou technologií výroby. Záměru výstavby předcházely soutěže v letech 1963, které se účastnil mimo jiné i Bohuslav Fuchs ve spolupráci se synem Kamilem Fuchsem, a 1969. Na základě výsledků druhé soutěže pak odbor výstavby brněnského Národního výboru vypracoval stavební program, který byl předán k rozpracování brněnskému Stavoprojektu. Určit dnes podíl práce jednotlivých projektantů (mezi nimiž byli Jaroslav Ryška, Pavel Krchňák, Mečislav Borecký, Antonín Mikulec, Jaroslav Pípa, Ladislav Volák, Roman Zajíc) je velmi problematické. Rozhodující roli při realizaci navíc hrály dodavatelské organizace v čele s Pozemními stavbami. Mnohé návrhy a řešení projektantů byly eliminovány v neprospěch výsledné podoby sídelního celku.
Výstavba velmi citelně zasáhla do života zdejších obyvatel. Půda, na níž hospodařily celé generace, stromy, domy – vše muselo ustoupit staveništi. Nejvíce devastující asanace proběhla při takzvané „přestavbě Bohunic", kdy na části původního jádra obce v letech 1984–1986 vyrostl obytný soubor dvanáctipodlažních domů typu B 70/R s 1 350 byty. Také ostatní bytové domy využívají nový konstrukční a dispoziční systém B 70. Ten měl v sedmdesátých letech osvěžit produkci o typ kombinující příčný a podélný nosný systém a také různé rozpony. Architekturu obytných budov však degradovala absence detailu, plášť je z celostěnových panelů, okna jsou nedělená, otočná. Svým výrazem se tak domy v Bohunicích a Starém Lískovci blíží prvním panelákům z konce padesátých let (například řadě G 57). Určitým pokrokem se stala větší plošná výměra, prostorné balkony a lodžie, jejichž počet se však v rámci racionalizace výstavby postupně snižoval. Panelový systém B70 využívají i oba osmipodlažní domy s atypickými byty v ulici Kosmonautů. Vnitřní uspořádání bytů bylo uzpůsobeno pro pohyb osob na invalidních vozících – větší plocha bytu s ohledem na pojízdnost a otáčení vozíků, průjezdnost mezi nábytkem a širší dveře bez prahů. V přízemí měla sídlo stálá pečovatelská služba, která zabezpečovala zásobování a případnou pomoc obyvatelům.
Architekti pojali obytný soubor na území Bohunic a Starého Lískovce jako samostatnou městskou čtvrť bez nutnosti vazby na centrum Brna. V rámci sídliště mělo být vybudováno obchodně-správní centrum – jedno ze tří hlavních center na území Brna. Vize však byla již v době svého vzniku odsouzena k neúspěchu. Výstavba inženýrských sítí a bytových domů probíhala podle zpracovaných harmonogramů, ale základní občanské vybavení se opožďovalo, a tak bylo nutné dělat náhradní opatření – v bytových domech byly umístěny provizorní ordinace, prodejny a minijesle. Během realizace byly také z výstavby vypouštěny celé objekty, čím byla narušena komplexnost sídlištního celku. Ve fázi projektové přípravy zůstalo například obchodně-společenské centrum v prostoru Mikuláškova náměstí. To vše ovlivňovalo utváření vztahu obyvatel k novému sídelnímu celku a přinášelo řadu problémů.
Po roce 2000 nastalo postupné zateplování pláště bytových domů (v rámci této akce byla odstraněna také pamětní deska upomínající na 100.000 dostavený byt), výměna oken, opatření balkonů a lodžií závětrnými stěnami napomáhající humanizaci sídliště. Výrazných změn se dosáhlo po rozsáhlé regeneraci, a to zejména barevným řešením fasád domů. Tyto změny souvisí s problematickým náhledem na socialistickou hromadnou panelovou výstavby v polistopadové době, kdy byly panelová sídliště označována za králíkárny. V posledních letech se však odborný i laický pohled poněkud mění, začínají být zohledňovány kvality bydlení v zeleni, občanská vybavenost, původní architektonické záměry, a neméně důležitý ekologický aspekt hromadné výstavby ve smyslu zachování půdního fondu. A nově jsou rehabilitovány také umělecké realizace ve veřejném prostoru. Na bohunickém sídlišti nalezneme např.: Táta-letadélko a Beran Antonína Nového, Vítěz Františka Navrátila, Pět segmentů kruhu Dalibora Chatrného, Venuše Vladimíra Drápala či Tulipán přátelství od Alfreda Habermanna.
1. obr.: Model zastavovacího plánu sídliště z roku 1972
2. obr: Územní plán sídliště
3. obr: Návrh obchodního střediska Kalinka
4. obr: Návrh části obchodě-správního centra
5. obr: Mateřská škola, Uzbecká, foto: Karel Šabata
6. obr: Tramvajová zastávka Běloruská, foto: Vilém Reichmann
7. obr: Alfréd Habermann: Tulipán přátelství, foto: František Kressa (použito s povolením BAM)
8. obr: Současný stav, foto: Michaela Dvořáková (použito s povolením BAM)
Fotogalerie
