Od moderny po současnost: Galerie současného umění

Galerie města Brna - Od moderny po současnost

Tato stálá výtvarná expozice mapuje výtvarnou situaci v brněnském prostředí v období od konce druhé světové války po současnost. Expozice je koncepčně rozdělena do sedmi prostorů, z nichž každý je věnován určitému vývojovému období. 

Kurátorským záměrem byla snaha vystihnout vždy atmosféru doby i prostřednictvím rozdílných přístupů v instalaci. Zatímco konstruktivní tendence jsou představeny vzdušně, kvas 80. let vyjadřuje až naddimenzovaná instalace. Instalaci prospívají průhledy mezi jednotlivými prostorami, které umožňují naznačit vzájemné vazby mezi jednotlivými autory a vývojové souvislosti.

V květnu 2014 byla expozice doplněna zejména o umění akce 70. a 80. let a o výrazné projevy nových médií. V oblasti  umění akce se jedná zejména o fotografie z akcí Dalibora Chatrného, Mariana Pally, Vladimíra Ambroze, J. H. Kocmana, Miloslava Sonnyho Halase, Jana Steklíka, Tomáše Rullera, Josefa Daňka a Blahoslava Rozbořila. Na poli nových médií, video artu a projektů zaměřených na propojení světla a zvuku se návštěvník setká například s dílem Woodyho Vašulky, Jiřího Suchánka, Petronely Estrady Tančekové, Filipa Cenka a autorské dvojice Barbora Trnková & Tomáš Javůrek.

Expozici zahajuje výtvarná situace po roce 1948, kdy byla do země importována nová ideologie a jí poplatný socialistický realismus. Díky pozvolnému uvolňování oficiální politiky došlo ve 2. polovině 50. let k uznání tvůrčích skupin, jejichž existence měla pro udržení kontinuity českého umění zásadní význam. První prostor je tedy věnován skupině BRNO 57 soustředěné kolem Bohumíra Matala a Jánuše Kubíčka. S uskupením spojovaly hojné výstavní aktivity sochaře Zdeňka Macháčka, jednoho ze zakládajících členů skupiny Parabola, a ke stejné výrazovosti dopíval v počátcích 60. let taktéž Bohdan Lacina, který se v roce 1959 po desetileté pauze vrátil k malování.

Další výstavní prostor je věnován dalším brněnským tvůrčím skupinám v období 1. poloviny 60. let. Patří sem skupina M, kterou kterou utvářeli především starší absolventi brněnské Školy uměleckých řemesel. Založili ji Robert a Božena Hliněnští,Josef Kadula, Emil Weirauch a dva autodidakti Čeněk Dobiáš a Karel Kryl. Skupina se brzy rozrostla o Inez Tuschnerovou,Jana M. Najmra a sochaře Antonína Širůčka.Další skupinou je Profil 58, kterou tvořili absolventi pražských uměleckých školDalibor Chatrný, František Šenk, Vladimír Drápal, Jiří Šindler a Oleg Vašica, umělci vyškolení na brněnské univerzitě Jiří Hadlač, Oldřich Hanzl a absolventi brněnské Školy uměleckých řemesel František Bič a Miroslav Netík. Ke skupině se taktéž hlásil svébytný malíř Leonid Ochrymčuk. Další představenou skupinou je skupina Parabola,založená v roce 1962 čtveřicí umělců Zdeňkem Macháčkem, Aloisem Mikulkou, Miroslavem Štolfou a Karlem Velebou. Ve výstavním prostoru nejsou opomenuti ani umělci, kteří pracovali stranou brněnských tvůrčích skupin. Výrazný je zejména Teodor Rotrekl, který po ukončení Školy uměleckých řemesel pokračoval ve studiích v Praze a poté se usadil na Kladensku.

Následný výstavní prostor představuje brněnské tvůrčí skupiny v období 2. poloviny 60. let,následován okruhem maleb Jánuše Kubíčka, Bohdana Laciny a Bohumíra Matalave 2. polovině 60. let a v počátcích 70. let, tedy dílem umělců, kteří do značné míry určovali ráz brněnské malby. Zatímco v díle Kubíčka a Laciny docházelo k posílení lyriky a imaginativnosti, k čemuž přispívaly právě oboustranně prospěšné styky, v roce 1968 Bohumír Matal odešel z Brna a usadil se v údolí řeky Prudké u Doubravníku, kde dospíval ke konstruktivisticky orientovaným obrazům.

Na konstruktivistický charakter díla Bohumíra Matala, ale i několik příkladů Jánuše Kubíčka navazuje prostor věnovaný konstruktivním tendencím a reduktivní formě. Reprezentován je dílem Dalibora Chatrného a Radka Kratiny, ale taktéž prací brněnského lettristy a tvůrce vizuální poezie Jiřího Valocha. Vzhledem k práci založené na jednoduchém skripturálním gestu a přímém dialogu materiálů je zde zařazena taktéž svébytná osobnost Inez Tuschnerová.

Další prostor je věnován období normalizace 70. let. Reprezentován je autory, kteří na sklonku 60. let a v období normalizačních 70. let dospívali k téměř monochromnímu projevu. Sem patří Robert Hliněnský a o dvě generace mladší Michal Ranný.

Předposlední prostor prezentujevýtvarnou scénu 80. let. Nastupující generaci 80. let utvářeli autoři narození převážně v letech šedesátých. Důležitou skupinu představovali absolventi brněnské Školy uměleckých řemesel, z nichž je v expozici reprezentovanýZdeněk Halla a Laco Garaj, silné uskupení tvořili umělci, kteří prošli oborem výtvarné výchovy Pedagogické fakulty pod vedením Jiřího Havlíčka, kam patří Josef Daněk anyní ve Zlíně působící Ivo Sedláček. Nelze nevzpomenout ani absolventa hudební konzervatoře Mariana Pallu, autodidakta Miloslava Sonnyho Halase a absolventku ostravské průmyslovky Bohuslavu Olešovou. Výrazný okruh představovali absolventi Akademie výtvarných umění v Praze – Vladimír Kokolia, Petr Veselý, Pavel Luffera další, kteří v roce 1983 rozdmýchali tehdejší klima společným vystoupením v Křížové chodbě Nové radnice a sochařským sympoziem na Brněnské přehradě.

Expozice ústí do poslední rozměrné místnosti, která je věnována období 90. let a současnosti. Otevřenost 80. let k různým kulturním kontextům připravila zázemí pro oživení neokonstruktivistických tendencí, které se uplatnily v nově vzniklém post-geometrickém proudu neo-geo. Z autorů narozených ve 40. a 50. letech sem patříPavel Rudolf a Vladimíra Sedláková. V nové situaci pokračovali v práci představitelé výtvarného života 80. let – Libor Jaroš, Vladimír Kokolia, k nimž přibyl generační souputník Pavel Hayek. V Brně tak vznikla výrazná skupin umělců pracující s reduktivní formou, ať už se jedná o struktury přírodních elementů Pavla Hayeka, estetiku ornamentu Petra Kvíčaly, rytmické zhušťování a zřeďování fragmentů odvozených z předmětného světa Vladimíra Kokolii nebo o princip „rozpouštění“ viděného obrazuVáclava Krůčka. Minimalistickým cítěním tvaru náleží k jmenovaným umělcům takéMiloš Cvach, nyní působící ve Francii.

Vedle těchto umělců se začala uplatňovat mladá generace, která v průběhu 90. let absolvovala výtvarné školy a pozvolna se začala objevovat na důležitých výstavách. Z mnohých z nich se stali výrazní pedagogové. Sem patří zejména na Fakultě výtvarných umění působící Tomáš Medek, Pavel Korbička nebo Milan Houser. Tito umělci, jejichž způsob uvažování je blízký také Václavu Kočímu či v Brně periodicky působícímu Petrovi Dubovi, se bez ohledu na to, zda pracují v ploše nebo v prostoru, zda využívají barvu, litý lak, umělé světlo, stali součástí výtvarného proudu navazující na tzv. novou citlivost. Vedle nich nelze opomínat mladé tvůrce pracující s organickými formami. Z nich k svébytnému výrazu dospěl Tomáš Hlavenka. Důležitou součást brněnské scény představují zastánci tradiční malby Jan Spěváček a Lukáš Orlita, kteří rozvíjejí možnosti klasického malířského postupů, pracují s emocionalitou barevných valérů, lazurami a strukturou malířské stopy, a pokračují tak v tradici brněnské malby, která zpětně sahá přes Petra Veselého, Miroslava Štolfu až k Bohumíru Matalovi, jehož dílem je expozice zahájena.