PŘED 100 LETY BYLA VYPSÁNA SOUTĚŽ NA STAVBU VÝSTAVIŠTĚ
Počátkem roku 1923 byli nuceni bratři Viktor, Mořic a Petr Bauerovi ve veřejném zájmu prodat Zemské správě moravské velkou část svých pozemků v pisáreckém údolí. Rozsáhlé území tzv. Bauerovy rampy bylo totiž z několika zvažovaných lokalit, mj. v Zábrdovicích, v Králově Poli a za Lužánkami, vybráno pro stavbu výstaviště. Za pozemky tehdy obdrželi
6 726 236,88 Kč, tedy nikoli 7 841 090 Kč, jak později uváděl oficiální průvodce k Výstavě soudobé kultury. Jejich finanční ztráty však byly mnohem vyšší, neboť nemovitosti, oceněné v roce 1911 jako stavební pozemky, byly v roce 1923 ohodnoceny pouze jako pozemky zemědělské. Při dokončení stavby výstaviště pak museli Bauerové odstoupit ještě další parcely s tím, že se zde počítá i s jinými veřejnými podniky (mj. také se stadionem).
Myšlenka výstavby stálého výstaviště nebyla nová. Pořádání novodobých výstavních a veletržních akcí v Brně se datuje již od roku 1833, kdy se první výstava uskutečnila ve Františkově muzeu (dnes Moravské zemské muzeum). Od dvacátých let minulého století sloužily k pořádání výstav a trhů prostory na Kounicově ulici. Tehdy také vznikly Brněnské výstavní trhy (BVT). Z původně lokálního podniku se stal významný moravský kulturní a národohospodářský subjekt, oblíbený v celé republice.
V listopadu 1923 vypsal Moravský zemský výbor ideovou soutěž na urbanistickou koncepci výstaviště a na hlavní Obchodně průmyslový palác pro Výstavu soudobé kultury, na které mělo být v roce 1928 prezentováno úspěšné desetiletí existence samostatného státu. Z celkem 31 návrhů byl nejvýše oceněn projekt architekta Josefa Kalouse, jehož koncepci později rozvinul architekt Emil Králík, který také koordinoval projekt celého areálu. Správcem vlastní stavby výstaviště byl inženýr Jaroslav Valenta, tvůrce železobetonové konstrukce hlavního výstavního paláce. Vedení prací se ujala nově založená Výstavní akciová společnost s účastí státu, země, města Brna, brněnské obchodní a živnostenské komory, Brněnských výstavních trhů a dalších hospodářských organizací.
Stavební práce byly zahájeny odkrývkou humusu a těžbou štěrku v prosinci 1926. Od ledna 1927 se začalo bagrovat a od března 1927 se rozběhlo strojní praní, které zbavovalo štěrk hlinitých příměsí, a nemusely se tak dovážet největší objemy materiálu na železobetonové konstrukce. Se stavbou větších pavilónů se začalo v průběhu roku 1927, některé se naopak budovaly až těsně před zahájením výstavy. Celé výstaviště s asi 65 pavilóny a stánky na ploše cca 26 ha, s kilometry inženýrských sítí a vozovek a s rozsáhlou výsadbou zeleně (včetně vzrostlých stromů) bylo vybudováno za zhruba 18 měsíců.
Fotogalerie
