Letos 2. ledna uplynulo 90 let od úmrtí konstruktéra a statika Jaroslava Valenty (3. 3. 1887–2. 1. 1934). Rodák z Pístovic u Vyškova vystudoval odbor stavitelského inženýrství c. k. České vysoké školy technické v Praze, kde získal v červnu 1911 titul doktora technických věd (Ing. Dr.). V listopadu téhož roku byl přijat na místo pomocného kresliče do Moravského zemského stavebního úřadu, necelý rok poté se stal výpomocným inženýrem. Od března 1923 byl zemským stavebním radou na Moravě. Vynikl především jako výborný konstruktér mostů a železobetonových staveb. Každý z jeho návrhů vycházel z poměrů a potřeb daného staveniště, každý z nich měl v sobě technickou novinku doloženou velmi podrobným statickým výpočtem. Z mnoha lze připomenout most přes řeku Moravu ve Veselí nad Moravou, přes Jihlavku v Pravlově, přes Oslavu ve Velkém Meziříčí nebo most přes Moravu u Uherského Ostrohu. Většina z nich byla zničena koncem 2. světové války nebo v průběhu poválečných let v rámci regulací říčních koryt či úprav silničních komunikací.
Často se podílel na statickém a konstrukčním řešení staveb navržených předními architekty. Spolupracoval s Ernstem Wiesnerem při řešení geologicky obtížného staveniště pro palác Morava v Brně (1926–1929), kde bylo nutno řešit průsak spodní vody. Prováděl statické výpočty pro stavbu Moravské banky v Brně (Ernst Wiesner a Bohuslav Fuchs, 1929–1930) nebo pro zotavovnu Morava v Tatranské Lomnici (Bohuslav Fuchs, 1931–1933).
Nejdůležitější etapou Valentovy profesní činnosti byla účast při přípravě a realizaci Výstavy soudobé kultury v Československu na Zemském výstavišti v Brně-Pisárkách (1927–1928). Provedl radikální úpravu původního projektu hlavního Obchodně-průmyslového paláce (pavilon A) od architekta Josefa Kalouse a byl pověřen dohledem nad konstrukcemi ostatních výstavních pavilonů. U pavilonu A demonstroval krásu technické a funkční architektury železobetonovou obnaženou konstrukcí rotundy a přilehlých křídel. Stavba záhy proslula nejen v Československu, ale i v zahraničí. Jedinečný tvar oblouků ve tvaru paraboly se stal později symbolem Brněnských výstav a veletrhů.
V roce 1927 se Valenta habilitoval z nauky o pružnosti a pevnosti na České vysoké škole technické v Brně, kde pak vyučoval na odboru inženýrské stavitelství jako soukromý docent. Byl autorem řady odborných článků a studií. Své okolí překvapoval odborným rozhledem, který byl dán jeho téměř „fanatickou“ posedlostí profesí, ale též podrobnými znalostmi dalších vědních oborů i vědomostmi z oblasti umění.
Valentův náhrobek v podobě miniaturního oblouku parabolického tvaru „řítícího“ se symbolicky k zemi je umístěn ve skupině urnových hrobů (H3, č. 95) Ústředního hřbitova v Brně.
Fotogalerie
