V odpoledním vydání Lidových novin 31. prosince 1938 oznámil cukrář Bohumil Kolbaba: „dnešním dnem prodávám v nových moderních hygienických místnostech v Brně na Kounicově ulici. Mojí snahou bude obsloužiti zákazníky svými známými prvotřídními výrobky co nejlépe.“ Cukrárna s lokálem k posezení v parteru právě dostavěného činžovního domu měla v I. suterénu moderně vybavenou cukrářskou dílnu a ve II. suterénu mj. sklady s chladírnou pro cukrářství. Celý dům navrhl architekt Jan Víšek, stavbu provedla firma architekta Vladimíra Stavíčka. Cukrárnu pro několik desítek hostů tvoří oboustranně osvětlená hala s galerií, přičemž zrcadlová stěna na galerii včetně půlkruhového osvětlovacího talíře prostor ještě opticky zvětšuje. Schody jsou obloženy bílým žilkovaným mramorem, stejně tak i schodišťový prostor s kruhovou fontánkou a skleněným akváriem se železnobrodskými figurkami – jak uváděl text v Lidových novinách. Z něj se také dozvídáme, že podlahu na galerii krylo čtyřbarevné linoleum, zatímco spodní část cukrárny linoleum modré. Proti zrcadlu na galerii byly pevné čalouněné lavice s obdélnými stolky, dále pak dvě řady kulatých stolků s volně stojícími židlemi. Dole u fontánky byly čalouněné lavice s obdélnými stolky podél obou stěn a uprostřed řada kulatých stolků s volně stojícími židlemi. Dle dobových fotografií se typ židlí dole a na galerii lišil. Schodiště lemuje elegantní kovové zábradlí se skleněnými tabulemi. Podélný prostor prodejny i lokál prosvětlují z ulice po celé šířce průčelí velké výkladce a sklobetonové tvárnice. Úspornost a tvarová přesnost interiéru včetně užití ušlechtilých materiálů patří k charakteristickým vlastnostem Víškovy tvorby. Jan Víšek po celý život uctíval slavného brněnského rodáka Adolfa Loose, s nímž ho pojilo i osobní přátelství. Loosův puristický odkaz i „špásky“ v podobě vodního prvku či skleněného akvária dovedl Víšek v Kolbabově cukrárně až na hranici architektonické poezie. Tento drobný skvost ze sklonku slavné meziválečné brněnské architektonické éry téměř symbolicky uzavíral „staré dobré časy“ s již nastupující nacistickou okupací. Na tu mohli Brňané na chvíli na Silvestra před 85 lety zapomenout, jak uvádějí Lidové noviny, například při velké revuální satiře v sále Typosu nebo u filmů Pozor straší s oblíbenou Věrou Ferbasovou v kině Alfa a Ducháček to zařídí se skvělým Vlastou Burianem v kině Central či při legendární komedii Škola základ života v kině Kapitol. Lze jen litovat, že již téměř dva roky je cukrárna Kolbaba opět uzavřená (v období po listopadu 1989 se tak stalo několikrát, byla zde i prodejna látek) a nelze než doufat, že její doposud stále dochovaný poetický prostor zase brzy ožije.
Fotogalerie
