Stavební vývoj

Barokní pevnostní přestavbu, na níž se m.j. postupně podíleli přední vojenští inženýři N. Peroni, L. Rochet a P. Rochepin i brněnský stavitel M. Grimm, dnes připomíná především z větší části dochovaný vnitřní fortifikační systém – hradby s bastiony a kurtinami, zděné příkopy s vestavěnými kasematy z r. 1742 (k vězeňským účelům upravené 1784, úpravy na protiletadlový kryt německé armády 1945, památková rekonstrukce 1992), dále přízemní kasárenské a další objekty (byt velitele pevnosti, kaplanka), přistavěné na parkánu po celém obvodu k vnější zdi středověkého hradu kolem poloviny 18. století. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714 -1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna.

Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století. Tato radikální rekonstrukce bohužel odstranila – s výjimkou východního křídla – prakticky vše, co z původního středověkého hradu i jeho pozdějších úprav zbylo.

Na přelomu druhého a třetího tisíciletí našeho letopočtu rozhodující část stavebních úprav vlastního hradu končí. Muzeum města Brna zároveň završuje své čtyřicetileté působení na Špilberku a ve svých nových stálých expozicích i příležitostných výstavách zde veřejnosti zpřístupňuje historické a kulturní dědictví svého města, uchovávané v muzejních sbírkách.