Se zármutkem sdělujeme, že v úterý 7. ledna 2025, ve věku nedožitých 93. narozenin, zemřel PhDr. Iloš Crhonek, zakladatel sbírky architektury a iniciátor vzniku oddělení dějin architektury Muzea města Brna.
Historik umění a teoretik architektury PhDr. Iloš Crhonek se narodil 10. ledna 1932 v Brně. V letech 1952–1957 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukončil diplomovou prací o Janu Kotěrovi, zakladateli české moderní architektury. Její téma jako by předznamenalo jeho budoucí celoživotní odborný zájem. Po návratu do Brna pracoval od konce padesátých let v Domě umění města Brna, kde se podílel na koncepci výstav českého avantgardního umění 20. století. Současně byl pověřen vedením Kabinetu architektury v Domě pánů z Kunštátu, kde připravil řadu výstav věnovaných většinou soudobé architektonické tvorbě. Záhy si však uvědomil, že rozsah a význam brněnské architektury v současnosti i minulosti je tak závažný, že vyžaduje ustavení stálého teoretického a historického pracoviště, nejlépe muzejního typu. Po delším jednání tedy přešel do Muzea města Brna, kde v roce 1962 (1. prosince) založil a třicet let vedl, ale především budoval a profiloval oddělení dějin architektury. Akvizice oddělení směřoval Iloš Crhonek zpočátku na doklady výstavby města Brna po roce 1945. Šlo o dílo architektů žijících a působících v Brně, zejména o plány, fotografie a modely, které měly dokumentovat nedávnou a současnou stavební produkci a měly vyústit do katalogu realizací brněnských architektů, projekčních ústavů a stavebních firem. První rok existence oddělení byl pro chod pracoviště nejobtížnější. Iloš Crhonek musel navázat kontakt s institucemi a podniky, které byly ochotny poskytnout materiál do sbírkových fondů. Zároveň musel zajistit jejich vhodné uložení a zvolit přehledný systém evidence, katalogizace a inventarizace. V tom se mohl opřít pouze o své vlastní zkušenosti, neboť Národní technické muzeum v Praze, tehdy jediná československá muzejní instituce spravující sbírku architektury, evidovalo své rozsáhlé fondy ve velkých, badatelsky obtížněji využitelných celcích.
Koncentrace, a především výjimečná kvalita staveb z období mezi válkami, z nichž mnohé začínaly chátrat nebo byly přestavovány, záhy podnítily Iloše Crhonka ke změně původní koncepce. Zaměřil se na brněnskou architekturu meziválečného období. K významným impulzům jistě patřilo v roce 1963 i prohlášení prvních staveb z tohoto období kulturními památkami. Začal sbírat architektonické studie, plánovou dokumentaci, fotografie včetně negativů, písemnosti a modely staveb a další doklady, které souvisely s architekturou Brna dvacátých a třicátých let 20. století. První významnou akvizicí se stal archiv architekta Bohumila Babánka. Poté to byly archivy osobností brněnské architektonické avantgardy, jako jsou např. Otto Eisler, Bohuslav Fuchs, František Lýdie Gahura, Jaroslav Grunt, František Kalivoda, Emil Králík, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Mojmír Kyselka, Josef Polášek, Oskar Poříska, Bedřich Rozehnal, Jan Víšek, Ernst Wiesner a řada dalších. Většinu architektů, jejichž tvorba kulminovala v období mezi válkami, měl navíc Iloš Crhonek možnost oslovit přímo, neboť mnozí byli stále pracovně aktivní. Osobně s nimi dohodl předání jejich archivů do Muzea města Brna. Někdy se však akvizice sbírek odehrávala i za dramatických okolností, kdy byly cenné materiály zachráněny těsně před zničením. Toto Crhonkovo nasazení bylo o to záslužnější, že mnohé archivní prameny dokumentující stavební dějiny města již od 19. století až po začátek čtyřicátých let 20. století vzaly za své při požáru archivu městského stavebního úřadu na sklonku druhé světové války. Zcela výjimečné místo ve sbírkovém fondu meziválečné architektury zaujímá plánová dokumentace k vile Tugendhat, jejíž získání a de facto záchrana před skartací patří výhradně k osobním zásluhám Iloše Crhonka. Sbírkové fondy také obohatil o řadu ojedinělých a unikátních jednotlivostí, jako je například soubor návrhů Le Corbusiera či projekt nerealizovaného obytného domu pro Brno od zdejšího rodáka Adolfa Loose včetně autorovy korespondence se stavebníkem. Navíc se mu podařilo získat také soubory nebo jednotlivé kusy nábytku zhotovené podle návrhů Marcela Breuera, Adolfa Loose, Dušana Jurkoviče, Emila Králíka, Jana Kotěry a Jana Vaňka. V Muzeu města Brna se tak nachází unikátní sbírka originálních náčrtů, kreseb, studií, soutěžních návrhů, projektů, fotografií, korespondence a nábytkových artefaktů.
Svou práci vykonával Iloš Crhonek za politického režimu, v němž byli představitelé meziválečné avantgardy umlčováni, zbavováni vysokoškolských funkcí, politicky perzekvováni a jejich díla byla znevažována. I přesto se mu podařilo splnit úkol, kterým ho nikdo nepověřil, neboť jej uložil sám sobě. Ani dobové ideologické výhrady vůči architektonické moderně první republiky mu nezabránily pořádat výstavy architektů, reprezentantů internacionálního stylu, a uveřejňovat příspěvky o jejich díle. Vedle asi čtyř desítek výstav, převážně v Domě umění a v Domě pánů z Kunštátu, napsal několik samostatných monografií a katalogů, mimo jiné Profily brněnských architektů I a II (1965 a 1967); Brněnské výstaviště. Výstavba areálu 1928–1968 (1968); Školy Jihomoravského kraje 1945–1970 (1971); Architekt Emil Králík (1988); Architekt Zdeněk Řihák (1992); Bohuslav Fuchs. Celoživotní dílo (1995); Funkcionalistický palác Moravské banky v Brně (1998); Brno na přelomu 19. a 20. století (2021). O jeho stálém publikačním elánu svědčí v loňském roce vydání knihy Funkcionalistická architektura meziválečného Brna (2024), časově navazující na publikaci z roku 2021. Podílel se na přípravě dvou desítek televizních dokumentů o brněnské moderní architektuře, kterou propagoval i v dalších médiích nebo formou přednášek pro odbornou i laickou veřejnost.
Svou osvícenou sběratelskou činností tak Iloš Crhonek výrazně přispěl k překonání padesátileté vývojové propasti české architektury a k obnovení její demokratické tradice. Vybudoval pracoviště, které muzejní formou prezentuje nejen architektonická díla meziválečného Brna, ale české kultuře vrací hodnoty, jež jsou projevem vrcholné invence a svobodné individuální tvořivosti. Za svoji mnohaletou práci v Muzeu města Brna a kulturní přínos trvalého významu obdržel v roce 2010 Cenu města Brna v oboru architektura a urbanismus. On sám si však nejvíce vážil ocenění, které zaznělo z úst jednoho z nejvýznamnějších architektů své doby a na které Iloš Crhonek vzpomínal: Jednou dopoledne kolem roku 1970 se v telefonu ozval muž, který sdělil: „Rozhodl jsem se, že Vám předám archiv svého celoživotního díla.“ Tím volajícím byl Bohuslav Fuchs. Jeho rozhodnutí bylo projevem důvěry a oceněním pracoviště o dějinách a vývoji moderní architektury Brna.
Díky zakladatelskému činu a neúnavné práci Iloše Crhonka se dnešní oddělení dějin architektury Muzea města Brna řadí svým významem právem po bok nejen pražského Národního technického muzea, ale i podobně zaměřených kulturních institucí ve světě. Přitahuje pozornost domácích i zahraničních odborníků, a to nejen v oblasti moderní meziválečné architektury.
Fotogalerie
