Výstava Art Protis 60. Brněnský fenomén

Křížová chodba na brněnské Nové radnici bude hostit ve dnech 5. až  23. října 2024 výstavu nazvanou Art Protis 60 let. Brněnský fenomén. Jejím cílem je připomenout výročí patentu, který se zrodil v Brně a proslavil Československo takřka po celém světě. Ovlivnil na dlouhá desetiletí směřování určité části textilních výtvarníků využívající vlněné rouno zpevněné mechanickou cestou k tvorbě nástěnných tapiserií i rozměrných textilních instalací v interiéru Art Protis. V roce 2024 oslavíme 60 let od doby, kdy František Pohl, Václav Skála a Jiří Haluza z Výzkumného ústavu vlnařského v Brně přihlásili k patentové ochraně nový typ výrobku nazvaný netkaná dekorační textilie. Patent byl obhájen a vydán až 15. 1. 1968 ovšem v době, kdy se v průmyslové výrobě, oděvní sériové i modelové tvorbě, uplatnily nové textilie využívající princip patentu. Jedny z prvních nesly název Protis, Arachne, aj. Od nich byl jen krůček k tapiseriím dnes známým jako Art Protis, Artaig a Ara decor. Art Protis patřil mezi oblíbené směry výtvarného projevu od 60. let 20. století až do počátku století jednadvacátého. Zaujal velkou řadu domácích i zahraničních tvůrců, kteří do Brna dojížděli i opakovaně. Mezi takové patřil ve Španělsku žijící Filipínec Aguilar Alcuaz nebo švédská umělkyně Britta de la Cour.  

Ne náhodou byla výstava umístěna do dané výstavní síně. Zde se přehlídka výtvarníků tvořících Art Protis konala před deseti lety k padesátému výročí patentu a rekapitulovala přínos generací spojených s tvorbou tapiserií. V roce 2024 výstava připomene jak díla etablovaných výtvarníků, jimž je věnován i stejnojmenný katalog výstavy, tak aktivity mladé generace, která techniku netkané tapiserie znovu objevuje a bez sentimentu inovuje možnosti uplatnění v oděvní i interiérové tvorbě. Mladou generaci zastupují díla studentů Střední školy umění a designu a Vyšší odborné školy, Brno, kde je nyní umístěn stroj Maliwatt používaný k prošívání vlněného rouna. Ze starší generace výtvarníků jsou vystavena díla např. Inez Tuschnerové, Miroslava Netíka, Miroslava Štolfy, Jana Rajlicha st., Anny Hlušičkové, Květy Hamsíkové, Rudolfa Mejsnara a další. K mladším výtvarnicím pak patří např. Světlana Ruggiero Kulíšková, která se intenzivně věnuje Art Protiu jako médiu pro 21. století s jeho ekologickými a recyklo výzvami. Tapiserie pro výstavu byly vybrány ze soukromých sbírek a z depozitářů Moravské galerie v Brně a Technického muzea v Brně. Ve výstavě jsou představena díla výtvarníků spojených s brněnskou výtvarnou scénou ale i výtvarníci z mimobrněnských lokací. Bezpečností podmínky nedovolily vypůjčit další díla ze zahraničních depozitářů galerií, ale i tak se autoři výstavy domnívají, že je vystaven reprezentativní průřez tvorbou umělců pojímajících textilní výtvarné umění Art Protis ve své tvorbě.

Výstava chce veřejnosti připomenout významnou roli Brna jako města, v němž se fenomén Art Protis zrodil na půdě Výzkumného ústavu vlnařského, a kde je stále doma. Pouze v Brně mohli výtvarníci realizovat kreace v jediném Atelieru Art Protis na světě. Dodnes je Brno jediné místo, kde své návrhy tapiserií Art Protis mohou výtvarníci realizovat, již však na půdě Střední školy umění a designu a Vyšší odborné školy Brno.

V krátkém expozé výstava rekapituluje osud Atelieru Art Protis a připomíná, že jeho historie pokračuje v prostorách zmíněné školy, která převzala vybavení nutné k tvorbě, bez něhož by technika zanikla. Tou nezbytnou součástkou je prošívací stroj Maliwatt, jenž fixuje realizované dílo a jehož cik cak steh dodává dílům charakteristickou a nezaměnitelnou podobu.    

Art Protis se sice zrodil ve Výzkumném ústavu vlnařském, který sídlil na dnešní ul. Václavská, ale jeho největší rozmach nastal po přesunu do n. p. Vlněna, přádelny a tkalcovny, Brno. V jeho závodě číslo dvě, na dnešní ulici Tkalcovská 1/3 zahájil činnost v létě roku 1967. Pod vedením Josefa Trumpeše, který měl velké zkušenosti z průmyslové výroby netkaných textilií a osvědčil se i jako energický propagátor a organizátor činnosti Ateliéru Art Protis, získalo nové pracoviště světové renomé díky spojení s mnoha významnými výtvarníky, jež slavili úspěchy s tapiseriemi Art Protis na Světových výstavách v Bruselu (1958), Monteralu (1967) či Ósace (1970) a na dalších výstavách a soutěžích. Od počátku se o možnosti Art Protis zajímal Antonín Kybal, Květa Hamsíková, František Malý, Miloš Slezák, Miroslav Šimorda, Inez Tuschnerová, Zdeněk Seydl nebo Jiří Trnka. Art Protis byl od počátku také kriticky nahlížen kritiky i samotnými umělci, za což mohla jednak poměrně snadná technologie ale i rychlost tvorby, která se počítala na dny ne na měsíce a roky, jako v případě klasické tkané tapiserie. Toto nebezpečí trefně pojmenovala Jiřina Medková v článku Art Protis vydaném v časopise Domov: Bytová kultura a technika v domácnostech v roce 1965: „Technika Art Protisu prostě umožňuje téměř vše. Kromě obrovských výrazových možností to v sobě ovšem skrývá i nebezpečí výroby neuměleckých a protiuměleckých předmětů.“ Velkým zastáncem Art Protisu byla Antonín Kybal, který si byl velmi dobře vědom úskalí ale i možností techniky a sám na ně opakovaně upozorňoval. Unikátní cit pro tvorbu tapiserií Art Protis ale i např. Artaig měla Inez Tuschnerová, jejíž energická linka je příznačným rysem tvorby. Její rukopis je nezaměnitelný a ve světě i na domácí půdě byl velmi oblíbený.     

Spojení ateliéru a průmyslové výroby vytvářelo jedinečné zázemí tvorbě. Pro potřeby výtvarníků bylo ve Vlněné namykáno (rozčesáno) rouno v požadovaném barevném odstínu. Místní barevna pomáhala dobarvovat rouna do nových barev, které výtvarníci potřebovali. Proto ateliér disponoval zásobou až 120 různých barevných odstínů a tónů. Dnes je tato šíře zásoby materiálu již nedostupná. Rozplynula se po krachu Vlněny a barvicích možností vlnařského průmyslu, které dnes prakticky neexistují. Ateliér byl závislý na stroji Maliwatt, který na závěr tvorby fixuje vytvořenou kompozici a dodává dílům charakteristický vzhled. Je potřeba zdůraznit, že tapiserie výtvarníci tvořili obvykle sami, ale mohli využít pomoci výtvarných asistentek, které obvykle dohotovili dílo, vytvořili adjustaci apod. Mohly pomoci i s tvorbou, pokud výtvarník neovládal bezpečně techniku Art Protis.    

Výstavu připravily Muzeum města Brna a Moravské zemské muzeum za podpory Statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Městské části Brno-sever. K výstavě je vydán stejnojmenný katalog, na němž autorky spolupracovala Petra Mertová z Moravského zemského muzea v roli autorky a editorky, a Andrea Březinová, z Moravské galerie v Brně, jako autorka textu kriticky hodnotící pohled výtvarné kritiky na Art Protis v minulosti a dnes.