Návštěvníci Vídně mohou při procházce po Ringstrasse obepínající historické centrum města kromě monumentálních budov obdivovat také podobně působivou galerii soch a pomníků, které ztvárňují významné osobnosti a alegorie vztahující se k dějinám rakouské metropole. Podobný zážitek mohli mít před více než sto lety i návštěvníci Brna. Zdejší okružní třídu na obvodu zbořených městských hradeb také lemovaly sochy a pomníky připomínající slavné osobnosti a události z brněnských dějin. Vytvářeli je přední moravští sochaři, ať už žijící v Brně nebo Vídni. Nejvýznamnějším z nich byl Anton Břenek, nejúspěšnější ze studentů jednoho z nejuznávanějších vídeňských sochařů druhé poloviny 19. století Caspara von Zumbusche. Jak Zumbusch vytvořil patrně nejpůsobivější pomník na vídeňské Ringstrasse, tak jeho žák Břenek nejmonumentálnější pomník Ringstrasse brněnské. Zumbusch ztvárnil císařovnu Marii Terezii na prostranství mezi Uměleckohistorickým a Přírodovědným muzeem, Břenek jejího syna Josefa II. před Německým domem na dnešním Moravském náměstí.
Pomník Josefa II. nebyl ale jedinou brněnskou realizací sochaře, který se prosadil i ve Vídni. Přibližně v prostoru dnešní tramvajové zastávky mezi Janáčkovým divadlem a Pomníkem rudoarmějce vyprojektoval pomník brněnského starosty Gustava Winterhollera. Winterholler byl nejen starostou v letech 1880-1894, ale i poslancem Říšské rady v letech 1882-1894 a poslancem Moravského zemského sněmu v letech 1886-1894. Za Winterhollerova působení bylo postaveno Městské (dnes Mahenovo) divadlo, které se z jeho iniciativy stalo prvním divadlem s elektrickým osvětlením v Evropě. Winterholler se zasloužil o vznik prvních mateřských škol v Brně i první obecné školy, kde se v německy mluvícím městě učilo česky. Výrazně se zasazoval i o řešení sociálních otázek dělnických vrstev. Těšil se proto v Brně obecné popularitě mezi vyššími i nižšími třídami. Opakovaně, až do své smrti, byl volen starostou i poslancem. Už brzy po Winterhollerově úmrtí v roce 1894 začala probíhat veřejná sbírka na stavbu jeho pomníku. Za necelý půlrok se v ní vybralo 17 000 zlatých, což při přepočtu na dnešní kurzy odpovídá téměř 7 milionům korun.
Anton Břenek pojal pomník ve velkém stylu. Měřil asi pět metrů na výšku a deset metrů na šířku. Na sloupu uprostřed stála Winterhollerova busta v nadživotní velikosti. Na úpatí sloupu se nacházelo bronzové sousoší s okřídlenou ženskou alegorickou postavou symbolizující vzdělání a dítětem, které k ní vztahovalo ruce. Sochy lemovala balustráda zakončená po obou stranách kamennými vázami s okrasnými rostlinami. Zvolené téma ukazovalo na Winterhollerovy zásluhy v oblasti dětského školství. Na přelomu let 1918 a 1919 byly po vzniku Československa všechny pomníky na brněnské okružní třídě postupně zničeny vandalskými útoky a Brno na rozdíl od Vídně přišlo o svou galerii soch na obvodu městského centra. Jediné, co dnes zbylo z Winterhollerova pomníku, je alegorická postava vzdělání, kterou můžete vidět v Muzeu města Brna ve stálé expozici starého umění Rakouská Morava.
Fotogalerie
