Dračí krev, léčivo staré i moderní

Přesto, že nespadají do úplných lékárnických kuriozit i některé bylinné preparáty mají nevšední názvy. Téměř až fantasticky zní název Dračí krev, ve stojatce s nápisem SANQUIS: DRAGO:. Tato substance ale nemá nic společného ani s draky ani s krví. Jedná se o pryskyřici vytékající z poranění kmenů stromů rodu Dracaena ale i stromů a keřů rodu Calamus, i když v tomto případě je tento rod brán trochu jako náhražka.

Substance s názvem dračí krev byla známá lečitelům již od antiky. Její užití v lékařství a léčebné účinky popsal již počátkem našeho letopočtu řecký lékař Pedanius Dioscorides. Původně byla dračí krev, užívaná ve středomoří jako lék, získávána ze stromu Dracaena cinnabari na ostrově Sokotra v arabském moři. Samotnou pryskyřici dračí krev lze získat ale z různých druhů stromů a palem a některé mají nepatrně odlišné účinky. Její použití se neomezuje jen na lékařství, ale je možné ji nalézt jako barvivo do laku italských houslařů, jako barvivo a složku nábytkového laku se využívala i v Číne. V indii sloužila i jako vykuřovadlo k náboženským obřadům. Obecně byla dračí krev používána v lékařství hlavně na ošetření a rychlejší hojení ran nebo tonikum.

Moderní medicína uznává její účinky proti různým kožním vředům, proti průjmovým onemocněním a obecně nemocím zažívacího traktu. Dračí krev se také používá při léčbě virů oparu, zánětů, a dokonce jako prevenci rakoviny. Celá škála využití dračí krve ale ještě nebyla spolehlivě prokázána. Výzkum a užití komplikují také rozdíly podobné pryskiřice z různých stromů.