Prášek z lidských lebek

Tajemným a v moderní medicíně nepoužívaným přípravkem je i prášek z temene lidské lebky. Ve stojatce s nápisem CRAN: HUM: tedy Cranium humanum. Užíván byl patrně na příznaky epilepsie, krvácení z nosu a patrně další zdravotní problémy situovány do oblasti hlavy.  Toto prazvláštní léčivo bylo užíváno už od středověku a objevuje se v lékárnických knihách už v 16. století. Teorie za použitím prášku z lidských lebek stála hlavně na léčení skrze boží moc a vůli vkládanou do přírodních předmětů, z hlediska určité hodnosti si tak lidská hlava stála nejvýše – měla tedy mít největší léčebnou moc. Pozdější autoři v 16. a 17. století pak přidávali více racionality do svých úvah a tak připisovali lebce léčebnou moc, protože se do ní vpíjí mozek a všechny jeho šťávy po nešťastníkově smrti a mozek měl být plný těch nejvzácnějších šťáv. Postupně se ale vývojem vědy v 18. století od používání prášku z lidských lebek upouštělo.